Chlorella pomáhá:
Chlorella vždy poutala pozornost mnoha vědců. Nejvýznamnější objevy učinili německý biochemik Otto Heinrich Warburg a americký vědec Melvin Calvin, který působil na univerzitě v Kalifornii. První jmenovaný získal v roce 1931 Nobelovu cenu za výzkum medicínské fiziologie v rámci studie Fotosynteza-Chlorella. V roce 1961 získal Nobelovu cenu druhý ze zmíněných vědců za studii asimilace CO2 v chlorelle.
V roce 1950 Dr. Fujimaki z Výzkumného centra v Tokiu oddělil substanci, získanou z extraktu chlorelly v horké vodě. Použil k tomu separační metodu nazvanou elektroforéza (pohyb suspendovaných částic ve vodě, vyvolaný elektrickým proudem). Zjistil, že chlorella je bohatá na nukleové faktory. Začalo se jí říkat "Růstový faktor Chlorella".
Pozitivní účinky chlorelly na příznaky stárnutí zjistil Dr. Benjamin Frank. Jeho pacienti po pravidelném užívání chlorelly měli více energie a jejich vzhled byl více mladistvý. Také problémy jako například artritis, špatná paměť a deprese ustoupily.
Jeden z prvních experimentů na toto téma byl proveden v roce 1973. Jeho výsledky pozitivní vliv chlorelly na imunitu potvrdily. Po určitou dobu byla laboratorním krysám injekčně podávána dávka chlorelly. Byla zaznamenána zvýšená tvorba makrofág (působí jako obrana proti cizorodým částicím a mikroorganismů v těle). Krysy, kterým chlorella nebyla podávána, dříve umíraly.
Výzkum z roku 1982 prokázal, že betakaroten funguje jako antioxidant. Chrání buňky před karcinogenními vlivy volných radikálů. Pacienti s nízkým obsahem betakarotenu v krvi častěji trpí nádorovými onemocněními plic, žaludku, prostaty a děložního krčku.
Podrobným výzkumem betakarotenu se zabývali Dr. Joel Schwarz, Diana Suda a Gerlad Shklar, kteří působili v oddělení Odontologie na Harvardu. Výsledky představili v roce 1986. Poukázali na podpůrný vliv betakarotenu na léčbu rakoviny plic. V dubnu v roce 1987 proběhl kongres o betakarotenu v BocaRaton na Floridě. Zde byly uvedeny různé studie na téma pozitivních účinků betakarotenu na léčbu více typů rakovin.